Vrať se domů, venku je zima, Ztratilas barvu, jen černá a bílá, Už je to pár let cos odešla jinam, Ty a černá rtěnka s řasenkou co ti zbyla, Někdy občas věci nejdou podle plánu, Někdy věci kolem nás padají k zemi, Nevím jestli si vzpomínáš na mou mámu, Už padla taky, potřebuju tě víc než jindy, Možná dnes už nežiješ, V mých snech žiješ i po těch letech, Jestli tam venku někde jseš, Vrať se domů, cítit znovu teplý dotek, Jestli tohle slyšíš, chci ať víš, že nesoudím, Stál jsem tam taky, V zimě, bez viditelný cesty zpátky, Já ti na ni posvítím,
Fragments
Interiér vlhké, rozpadající se haciendy.
Ne popis, ne vyznání — spíše extrakce mě samotného.
Ženy — dvě, na první pohled ničím nevýznamné. Přesto hlavní role dvou až děsivě podobných příběhů, ze kterých si nesu už jen fragmenty, které splývají v jedno „něco". Možná saudade.
Pět fází jedné smlouvy
Vztah mezi dvěma lidmi jako úmluva, která drží nebo se láme — a nikdo nad tím nebdí. Každý slib, pozvání, vyznání, prosba je akt s plnou vahou, protože za ním není nikdo, kdo by ho zachránil, odpustil, přepsal. Když se úmluva poruší, zbyde prázdno — ne trest, jen prázdno.
-
Pozvání
-
Život uvnitř
-
Porušení
-
Doznívání bez soudce
-
Stažení
Prolog
Všichni stojí na straně života. Snaží se tě motivovat a podporovat, aby jsi bojoval a žil. Ale nikdo nestojí na straně smrti. Na straně jediného milosrdenství, které nám je život schopný nabídnout. Ten jediný opravdový smysl toho, proč přicházíme na tento svět. Jsme rozeni ke smrti.
Vrať se domů
Vrať se domů, tam venku ti to nesluší, Schováváš se v mých snech a mám pocit že mě udusíš, Zžírá mě že nevím, jestli ještě vůbec věříš, Že se to vše vrátí, ztrácíš barvu a v mlze se mi ztrácíš, Je ti zima a já vím že nemáš kam jít, Proto vrať se domů, i kdyby jen na pár dní, Už tři dny nespíš a v 5 ráno končí párty, Pak zas bude tma a rozesypou se ti karty,
Ve světě, kde nekvete
Ve světě kde nerostou květy, Rozhodla ses ten svůj zabít, Odejít bez jediný věty, A už nevrátit se na byt, Ve světě kde nesvítí hvězdy, Rozhodla ses tu svou ztratit, Zahasit poslední plamen, Rozhodla ses kde chceš žít, Rozhodla ses že už nikdy neopustíš mý sny, Asi proto že už sama nevíš co je spát, Chodíš se tam zahřát v ty nejchladnější dny, Ale ráno už tu nejsi, nevadí, viděl jsem tě rád, Víš že mě to ničí, chtěl bych zničit tenhle svět, Chci tě zase vidět, chci vědět že nejsi dead, Chci ochutnat tvůj ret, chci udělat krok zpět, Chci tě slyšet říct že jsem lepší než je fet, Víš, někdy jako bych tě vídal, Chodit prázdně ikdyž nejdeš nikam, Víš, někdy jako bych tě vnímal, Možná abych zabil pocit, že jsem zůstal sám,
Sám jsem slyšel tolik lží, sám jsem řekl tolik lží, Tak snad ty mi uvěříš že už mě tu nic nedrží, A když se mnou poběžíš, tak na konci uvidíš to že tebe taky... tady nikdo nedrží, Když jsem v noci s ní, tak vím že už se nevyspím ale vím že když jsem s ní tak už na nic nemyslím, Vždy si umí přijít na svý, jak se tohle vybarví, Neviděl jsem žádný barvy za posledních 30 dní,
Na dně vína
Pokud mě neudusej cíga, Udusí mě vlhkost bytě, Už dlouho jsem necítil vlhkost v tvým klíně, Už ani nechci, stačí mi udusit ty stavy na dně vína,
Promiň
Půjčil jsem si tolik, nikdy to nestihnu vrátit, Nejsou to love, jsou to životy co jsem zvrátil, Jde o babi kterou jsem donutil se trápit, Když jsem ráno zmizel a nevrátil se z párty,
Byla spousta žen po tom cos odešla pryč, Zdaleka ne tolik slz cos odnesla ty, Zanechalas za sebou jeden nesplněný slib, A to ten že tu se mnou budeš navždy, Promiň za ty lži co hladily tvou hebkou tvář, Promiň za ty slzy a rány z rozbitého skla, Vím že jsi říkala že jsem to, po čems toužila, Taky ale vím že nejsem to co by sis zasloužila,
Proti proudu
Když mi bylo 16, tenkrát zastavil se čas, Nastal moment kdy mi přestal chybět každej z vás, Nachodím to sám, nechci pomoc, bez obav, Přivedli mě na svět kde si chci hodit provaz, Chodím proti proudu, brodím furt tu stejnou řeku, V tý řece se ztrácí litry červenýho breku, Když hladina stoupá, tak začínám dýchat, Plíce se mi plní
Dýchám tolik prachu, že mi proudí místo krve, Vím že to máš stejně a tak sejdeme se dole,
Zlo
Každou další noc probouzí se ve mně zlo, Musím zůstat doma páč už všichni věděj že jsem cvok, Věděj že jsem blázen, že už nevím kde je stop, Kdysi spousta známejch, dnes už nevím kdo je kdo, Ať už dělám co chci, stejně vrátí se to zpět, Vrátí se zas zítra, převrátí mi celej svět, (a pak) nechá mě ve stavu kdy nezvládám přemýšlet, (ale) Už mě to nepřekvapí, už to znám nazpaměť, Musím se přiznat, že už mi dole bejvá fajn, Nejsem tam sám, slyším cizí hlasy ze všech možnejch stran, Ve tmě vidím chrám, na bráně sedí stovka vran, Jdu se vyznat ze svejch hříchů, bejby, vidíme se tam,
Nepřítel
Já jsem sám svým nepřítelem, A můj nepřítel je mrtev, Teprve začala bitva, pode mnou se láme větev, S větví spadne celý strom, Nepřítel nepřítele je přítel, To tys byla můj přítel
Tma
Letos zas přišla tma, Já zas nevím co dál, Zapisuju do poznámek sen co se mi dneska zdál, Nebyl tam nikdo z vás, Nebyl jsem tam ani já, Byla tam zima, alkohol je tichej zabiják, Ráno zas přijde den, Moc málo síly vstát, Vím že já nejsem ten co by měl tuhle bitvu vzdát, Já nechci bojovat, Jsem jenom závislák, Nechte mě ležet já chci dneska v noci umírat,Chorus
Nepatřím sem, Nevím jak se dýchá, Jak nikdo z vás nejsem, Slyším jak naříkáš, Jsi stejná jako já, Jsem stejný jako ty, V duchu mě proklínáš, Jen ty a já, louka, Hrajem si na city, Zapomeň na muka, Chytni mě za ruku, Vylezem na střechu, Tam mi můžeš sdělit všechno co máš právě na srdci,Verse
Jsi zase pod vlivem a na mě jsi už zapomněla,
155 BPM
Do tempa tvýho srdce hraje melodii smrti, 155bpm ti krade kyslík z hrudi, Já hodně piju a proto tě nemůžu mít, On má drip a clique a proto jsi odešla s ním, Víš dobře, že jsem dole, mám na tebe špatnej vliv, Vím že tu nejsem sám a i tak stejně nevím s kým, Víš že to tu nenávidím, Stejně mě tu ráda držíš, Proč si pak odešla s ním? Tvý srdce mělo tvar díry jakou jsem měl v tom svým, Proto byla jsi jen má
Chybíš mi baby, Všechny ty holky chtěly by prej být, To cos byla ty a já nemůžu jim slíbit, Že by byly jako ty a chovaj se crazy,
Domov
A já vím bejby co chceš, A vím jak to dostaneš, Musíš poprosit o vstup, To by pak byla krádež, Chovej se jako doma, Poprosím o pořádek, Tady už nejsi sama, Vítej teď u mě v hlavě Přišla jsi bez pozvání, S prosbou a naříkáním, Nebyl jsem připravený, Připravit občerstvení, Prostor teď na to není, Procházím odvykáním,
Umírám
Umírám zevnitř, A to bolí víc, Než opravdu zemřít, Musím najít ten klíč, K srdci a to co nejdřív, Než bude konec, A já už navždy v těch tichých plamenech skončím, Nevím kolik mám, Času a proto ti dneska neodpovidám, V noci už neusínám, Protože topím se ve snech a už nevím kam mám jít dál,
Schody
Já vím že umím nejlíp, Sen proměnit v noční můru, Ty zas nevíš jak to bolí, Když beze mě stoupáš vzhůru, A já znova scházím níž, Po schodech
Balíček cigaret, a láhev na stole, Přemýšlím o věcech, co budou za sto let, Slíbil jsem tolikrát, že je to naposled, Zase tu sedím sám, čekám na odpověď, Jsem zaseklej na místě a musím z něho ven, Aspoň na den, aspoň chvíli nevidět problém, Kterej
Když sejdeš z očí
Když sejdeš z očí, sejdeš z mysli, Odkud jste všichni přišli, Už si nemáme co říct, mám zastřený všechny smysly, A ty víš jak moc to bolí, Když všechny ty city zmizly, Dnes už musíš nechat čas, aby zahojil všechny jizvy, Aaať too záhojí, Že už tu nestojím, Ať uuuž to neebolí, Že už tu nestojíš,
Láme se led
Proč jsem tu zůstal sám, Odešla jsi tolikraaat, Vím že venku je chlad, vrať se zpátky domů k naaam, Láme se led, A ty topíš se ve tmě, Jsi tu 22 let, A už proklínáš ten svět, Máme to stejně, proto pojďme už společně spaaaat,
Karton
Když jsem tam tenkrát ležel, Jenom já a kartonová krabice, V tu chvíli mi došlo že můžete jít do piče, Venku -5 a já pouhejch 13 let, Mým jediným přáním bylo už vás nikdy nevidět Nejsem žádnej frajer ani nemám o to zájem, Chci jen mít co do huby a zaplacenej nájem, Chci bejt volný, chci bejt sam sobě svým pánem, To ale není možný, jsem otrok svýho života, pičo
Úschovna
Jsem úschovna pro nenávist, Pojďte si ji odložit, Aby vynikla ta vaše závist, Pojďte si ji na mě vyklopit, Furt slyším jen jak jsem pořád smutný, Ale to vy jste na tomhle světě to smutný, Já jsem vlastně šťastnej, vidím věci tak jak jsou, Takže vaše starosti pro mě vážně nejsou nutný,
Alergickej na pozlátko, Vidíš mě zahalenýho, v uchu jedno sluchátko,
Bloudím
Nevím kde je sever, Už tu bloudím 20 let,
Proč si říkáš přítel, když se hned pak votočíš, Proč si říkáš žena, když mi známý potom vykouříš, Proč si říkáš fotr, když mě hnedka potom opustíš, Proč si říkáš kat, když mi pak hlavu neustřelíš,
I hate it but I need you
Sometimes I'm failing too, So don't be so strict to yourself,
I hate it but I need you, I hate that you can't see through My life but it doesn't matter Your life is also painful I'm drinkin' cuz I can't stand What happened, I'm becoming insane You don't care that I can't stare at you while you're doin your skin-care I know I made the mistake That caused our world to fall But you know I still love you And I wish you feel the same way And when I saw you last time I could see the tears in your eyes Were those tears of joy please admit So that I could cross the borderline I'm drowning in my nightmares But I still can't drown After all, everybody's careless But I wish that I could be found Sun is shining outside But I see only darkness And I ask "when was my primetime?" I know only sickness which seems endless
...
Šňupě oxytocin, (Noční vzduch je jinej než denní vzduch)
Rtěnky, šperky, kérky.
Pro tebe bych se zbavil drog, Možná by to pak bylo ok,
Peklo nebo nebe, Je mi to u prdele, Všude budu šťastnej, Jenom ne na tomhle světě,
Dopis z Bohnic
Přej a bude přáno, A snad je ti líp už, drahá mámo, S tím pocitem vstávám každý ráno, Další ráno, kdy necejtim nic, jenom prázdno, A na to si tu ty, malá dámo, Aby bylo dáno a ne bráno, Aby odletěly vrány, zavřely se brány K věcem, který jednou přijdou draho, Dnes tu ale nejsi, jsou tu jiný, taky krásný, Ale ne tak jako tvý oči co před momentem zhasly, Krev na rtech co tekla ti z tvejch dásní, Přesto úsměv a pohled přetejkající vášní, Vím, že jsi dnes sama a já sám, Kam jsi šla? Víš přece dobře že bez tebe upadám, Ty víš přece dobře že je kolem jenom tma, A že na tom světě tvoje světlo postrádám, Stvořily nás drogy, noci plný extáze, Pak nás taky zničily, dostaly do nesnáze, Naše duše černý a křehký jako váza, Nevím jak se vyrovnat s tím, že jsem trochu blázen, Mělas krásný, dlouhý nohy, Seš umělecký dílo, Na čele satanovy rohy A neuvěřitelný tělo, A možná tě zas uvidím, Až to tady jednou skončí, Už nikdy nedovolím, Že se spolu budem loučit.
Materiál zachycený v průběhu tří let. Ponecháno to, co drží bez pózy. Vyřazeny edgy pasáže psané ve vzteku, které nesloužily ničemu, jen šoku. To, co zbylo, je mapa jednoho vnitřního terénu, který — jak se ukazuje — není tak neobydlený, jak se zdálo.